6. prosinec 2007

19. květen 2017 | 17.44 |

 Všichni kromě Pryi a Jasona dorážíme v osm na policejní stanici. Zbylí dva mají zpoždění. Jsme posazeni do výslechové místnosti a prozatím ponecháni svému osudu.

Když dorazí i zbytek skupinky, přidá se k nám policejní důstojník. Odhaduji ho tak na 35 let, krátké černé vlasy. Přináší sebou černé kožené desky, na které si významně poklepává. Po pár pěkně horkých chvilkách výslechu ohledně včerejší noci i autoservisu se pohodlně opře o židli a pohrdavě nás přejede pohledem: "Proč jste sem vůbec chodili? Máte rozum?"

Chvíli na něj koukáme. Postupně nám všem dochází, že to není normální policista. Pomáhá Baronovi zakrýt všelijaké patálie, které se dostanou na veřejnost. Dostává se nám přednášky o tom, že kdyby tu nebyl, tak už jsme v podstatě mrtví. Nemáme se nikdy nechat vmanipulovat až do takovéto situace. Jsme upíři a máme se podle toho chovat. Není to příjemná přednáška, ale ve své podstatě má pravdu. Máme se ještě co učit, nejen Tyreen.

Dává nám na sebe číslo a požaduje 10.000,- dolarů na úplatky a zakrytí tohohle nepořádku, který jsme způsobili a pak nás propouští "na svobodu." Kluci se oddělují a míří do klubu. Simon si ve spolupráci s Pryou a Tyreen vyzvedává na hotelu počítač a já jedu k panu Schwarzovi. Po půlhodině sezení v autě a uvažování co dál, mu házím do schránky vzkaz:

"Dobrý den,

chceme se omluvit za vzniklé problémy. Dle Vašich slov nesmíme na Váš trávník a neradi bychom skákali po jedné noze. Proto jsem se rozhodla udělat to touto cestou. Nevím, co vyvolalo začátek naší situace. Pokud budete ochotný vyčistit vzduch, ozvěte se prosím na telefon (xxx)

Amelie"

V průběhu večera se mi dostává odpovědi:

"Dobrý den.

Oceňuji Vaši snahu o vyřešení naší vzájemné situace, nicméně Vás chci upozornit, že se mýlíte. Pokud máte pocit, že mám důvod proti Vám něco mít, rád bych se dozvěděl podrobnosti. Nicméně Vás ujišťuji, že v tuto chvíli proti Vám žádné akce nepodnikám.

S přátelským pozdravem

Patrik Schwarz"

Mám pocit, že tohle bude další slepá ulička, ale přesto se rozhoduji panu Schwarzovi odepsat:

"Dobrý den,

Byl na nás vypsán kontrakt, který nám znepříjemňuje život. Byli využiti agenti FBI. Jako jediný jste nás napadl Vy. Děkuji za upřímnost a omlouvám se za nařčení.

Amelie"

V hotelu děvčata nacházejí vzkaz, že pokud chceme vědět, kdo po nás jde, máme zavolat na uvedené číslo. Dáváme si proto schůzku ve dvě ráno u Wolfa, který už alespoň provizorně vyřešil chybějící vstupní dveře. Ukazuje se, vzkaz nechal agent FBI, ze kterého si Wolf při konfliktu v hotelu udělal ghůla. Dotyčný je v letadle daleko odtud a je nešťastný, že měl potřebu vzkaz nechávat. Prozrazuje nám informace o kontraktu na naše hlavy, případně znepříjemnění našeho života. Objednatele kontraktu nezná, ale ví, že agenti FBI, kteří na toto byli najati, včetně něho, jsou čtyři. To znamená, že nám po městě ještě zbývají nejméně tři pronásledovatelé. Zároveň od něj ještě před ztrátou kontaktu dostáváme adresu, kde se s kolegy scházel pro domlouvání postupů.

Wolf krátce informuje Raymonda o našich potížích a podezření, že si dotyčné objednal pan Schwarz. Já se o dopisování s ním raději nezmiňuji.

Po zvážení situace a chybějícímu pocitu bezpečí u Wolfa doma se rozhodujeme, že přespíme u Pryi v nemocnici. Bude to teď pro nás nejbezpečnější místo. Vydáváme se tam po skupinách, máme se sejít v podzemí pod nemocnicí. Po bloudění a nejasnostech kvůli špatné domluvě se opravdu scházíme v kanálech. Pryu a Jasona na povrchu pronásledovali, ale povedlo se jim je setřást.

Prya odchází přes oficiální vchod do nemocnice, aby nám otevřela v prádelně přístup z kanálu. Normálně jsem celkem odolná, ale výbuch, zranění Jasona, pronásledování. Jsem hodně unavená a ne v nejlepší psychické kondici. Proto když vidím, jak se Wolf horko těžko souká do malé úzké roury vedoucí nahoru do prádelny, tak si vzpomínám na jedno přespávání poloutopení v rouře plné bahna a odpadní vody, kdy jsme se nemohli hnout tam, ani zpět a o čerstvém vzduchu jsme si mohli nechat jen zdát. Vím, že to bylo jiné město a jiní lidé, ale moje vzpomínky jsou velice silné. Začnu panikařit a odmítám jít nahoru. Nejsem jediná, kdo je dnes rozladěný. Jason s Wolfem mě fyzicky napadají. Samozřejmě že se jim bráním hlava nehlava, panika je příšerná věc. Nakonec se dohodneme na tom, že já půjdu spát do nejbližšího parku a oni se vrátí do nemocnice, ale nenechávají si rozmluvit můj doprovod až k výlezu z kanálů. Z nějakého důvodu mi odmítají věřit, že nebudu spát v kanále.

Zpět na hlavní stranu blogu

 

Komentáře